MIOCÉN - MIOCENE
Miocén (23 Ma - 5,33 Ma před současností) je nejdelší geologická epocha v období kenozoika, resp. neoficiální pomocné časové jednotky terciéru (třetihor), spadá do mladší terciérní periody neogénu. Jméno této epoše dal anglický geolog Charles Lyell. Jméno je odvozeno od řeckého slova meiōn (méně) a latinského recens (současnost) - tedy "méně současný". Název odkazuje k odhadu, že v miocénních mořích bylo přibližně o 18% méně moderní bezobratlé fauny, než v mladším pliocénu. A mořská bezobratlá fauna je často důležitá pro určení stáří konkrétních usazených hornin, některé druhy jsou tzv. vůdčími fosiliemi.
Zdroj: wikipedie
Alnus aff. gracilis Unger, 1847 - 62 mm (sag), Kuchyňa pri Malackách, SK
Široce vejčité až oválné, obdélně slabě zubaté listy této olše se podobají buku, se kterým byla dlouho zaměňována.
Alnus aff. kefersteinii (Goeppert, 1836) - délka vrchního listu 126 mm, Kuchyňa pri Malackách, SK
Listy této olše se dosti odlišují od běžných druhů svým velmi dlouhým řapíkem, štíhlým tvarem a pravidelnými a obloukovitými druhořadými žilkami, které končí v zubech na okraji. Má nejbližší vztah k recentní himalájské olši lesklé (Alnus nitida).
Athletha ficulina rarispina Lamarck, 1811 - 39 mm (sag), Weitendorf, Rakousko
Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 - plži, podtřída: Caenogastropoda Cox, 1960 - jednopředsíňoví, řád: Neogastropoda Thiele, 1929, nadčeleď: Volutoidea Rafinesque, 1815, čeleď: Volutidae Rafinesque, 1815 - volutovití, podčeleď: Athletinae Pilsbry & Olsson, 1954, rod: Athleta Conrad, 1853, druh: Athletha ficulina Lamarck, 1811 †, poddruh: Athletha ficulina rarispina Lamarck, 1811 †.
Congeria ungulacaprae (Münster, 1839) - 83 mm (sag), Pésc, Maďarsko
Třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, podtřída: Heterodonta Neumayr, 1883, infratřída: Euheterodonta Giribet & Distel, 2003, nadřád: Imparidentia Bieler, P. M. Mikkelsen & Giribet, 2014, řád: Myida Stoliczka, 1870, nadčeleď: Dreissenoidea J. E. Gray, 1840, čeleď: Dreissenidae J. E. Gray, 1840 - slávičkovití, podčeleď: Dreisseninae J. Gray, 1840, rod: Congeria Partsch, 1835 - slávička, druh: Congeria ungulacaprae (Münster, 1839).
Congeria Partsch, 1835 (terciér - recent) - schránka většinou zaobleně čtyřúhelníkovitá se stočenými vrcholy. Za vtiskem předního svalu vybíhá lžícovitý útvar, který slouží k upnutí bysálního svalu. Evropa, Asie, Afrika, Amerika. Z pontu východní Evropy je znám důležitý druh Congeria subglobosa Partsch, 1836.
Conus (Lithoconus) mercati miocaenicus Sacco, 1893 - 21 mm (sag), Weitendorf, Rakousko
Třída: Gastropoda, řád: Neogastropoda Thiele, 1929, čeleď: Conidae (Davies, 1971), rod: Conus Linnaeus, 1758, podrod: Conus (Lithoconus) Mörch, 1852, druh: Conus (Lithoconus) mercatii Brocchi, 1814 †, poddruh: Conus (Lithoconus) mercati miocaenicus Sacco, 1893 †.
Glycymeris sp. - velikost 35 mm, Lagos - Farol da Ponta da Piedade, Portugalsko
Řád: Arcida J. Gray, 1854, nadčeleď: Arcoidea Lamarck, 1809, čeleď: Glycymerididae Dall, 1908 - mandlovkovití, rod: Glycymeris M. da Costa, 1778 - mandlovka.
Mlže rodu Glycymeris M. da Costa, 1778 známe od spodní křídy (valangin - 139,8 - 132,9 milionu let). Fosilní skořápky těchto měkkýšů lze nalézt po celém světě. Rod Glycymeris zahrnuje asi 100 vyhynulých druhů.
Chlamys sp. - velikost 56 mm, Lagos - Farol da Ponta da Piedade, Portugalsko
Třída: Bivalvia Linnaeus 1758 - mlži, Clade: Eubivalvia Carter 2011, podtřída: Autobranchia Groblen 1894, infratřída: Pteriomorphia Beurlen 1944, Clade: Ostreioni Ferussac 1822, Clade: Ostreata Ferussac 1822, nadřád: Ostreiformii Ferussac 1822, řád: Pectinida Gray 1854, podřád: Pectinidina Adams and Adams 1858, nadčeleď: Pectinoidea Rafinesque 1815, Clade: Pectinoidae Rafinesque 1815, čeleď: Pectinidae Wilkes 1810, rod: Chlamys Röding, 1798, podrod: Chlamys (Aequipecten) FISCHER, 1886.
Chlamys je rod menších hřebenatců čeledi Pectinidae Wilkes 1810. Jméno je převzato ze Starého Řecka , χλαμàς nebo Chlamys - podle pláště, který nosili naa zádech řečtí vojáci.
Lymnocardium soproniense (Vitális) - velikost každé škeble 72 x 80 mm, Miskolc, Maďarsko - pannon
Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria Hatschek, 1888 - dvoustranně souměrní, pododdělení: Protostomia Grobben, 1908 - prvoústí, kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Diasoma, třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, podtřída: Autobranchia Grobben, 1894, infratřída: Heteroconchia Hertwig, 1895, kohorta: Cardiomorphi Férussac, 1822, řád: Cardiida Férussac, 1822, podřád: Cardiidina Férussac, 1822, nadčeleď: Cardioidea Lamarck, 1809, čeleď: Cardiidae Lamarck, 1809 - srdcovkovití, rod: Lymnocardium Stoliczka 1870 †, druh: Lymnocardium soproniense (Vitális) †.
Druhové jméno soproniense je odvozeno od maďarského města Sopron (německy Ödenburg), které leží na maďarsko-rakouském pomezí. Město je oficiálně dvojjazyčné (maďarsko-německé), nicméně podíl obyvatel německé národnosti je v současnosti velmi malý. V okolí města s necelými 60 000 obyvateli se kromě pěstování vyhlášeného vína nacházejí také miocéní usazeniny s poměrně bohatým výskytem tehdejší fauny. Miskolc, neboli Miškovec (česky), tedy místo nálezu této škeble se sice nalézá na téměř opačné straně Maďarska než Sopron, přesto geologické vrstvy mioceního panónu i samotné nálezy jsou podobné.
Vědecká synonyma čeledi Cardiidae Lamarck, 1809:
incl. Adacnini T. Gill, 1871
Cardiinae Lamarck, 1809
Cardiini Lamarck, 1809
Cerastodermatini Nordsieck, 1969
Clinocardiinae Kafanov, 1975
Fraginae R. Stewart, 1930
Fragini R. Stewart, 1930
Goniocardiini Scarlato & Starobogatov, 1979
Laevicardiinae Keen, 1951
Orthocardiinae J. Schneider, 2002
Zdroj: https://www.paleophilatelie.eu/description/stamps/serbia_2014.html
Ostrea maxima Linnaeus, 1758 - velikost 10cm, Puerto Pirámides, Argentina, třetihory - miocén (23 Ma - 5,33 Ma před současností)
Řád: Ostreoida Férussac, 1822, nadčeleď: Ostreoidea, čeleď: Ostreidae, podčeleď: Ostreniae, rod: Ostrea Linnaeus, 1758, druh: Ostrea maxima Linnaeus, 1758.
Tuto zkamenělou ústřici jsem dostal darem od kolegy, jež navštívil Argentinu a vzpoměl si, že sbíráme fosilní pozůstatky organismů. Dle jeho vyprávění byla lokalita Puerto Pirámides vpodstatě plná těchto třetihorních předků soudobých ústřic stejného druhu.
Panopea sp. - velikost škeble 70 x 110 mm, Velyki Hlibovychi (Chlebowice Wielkie), Ukraina
Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria Hatschek, 1888 - dvoustranně souměrní, pododdělení: Protostomia Grobben, 1908 - prvoústí, kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Diasoma, třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, podtřída: Autobranchia Grobben, 1894, infratřída: Heteroconchia Hertwig, 1895, kohorta: Cardiomorphi Férussac, 1822, řád: Hiatellida Carter, 2011, nadčeleď: Hiatelloidea Gray, 1824, čeleď: Hiatellidae Gray, 1824 - dutinovkovití, rod: PanopeaMénard, 1807 - dutinovka.
Nález vnitřní schránky stále žijícího hiatelidního mlže rodu Panopea Ménard, 1807. Svůj název obdržel podle Panopea nebo Panopaea nebo také Panope z řečtiny, což byla mořská nymfa. Panopea se česky nazývá dutinovka, ovšem její anglický název mluví za vše - geoduck. Je to z toho důvodu, že jsou tito obří mlži opatřeni velkou sifonovou trubicí. Panopea je škeble s chobotem která měří asi 20 centimetrů avšak sifon, který je de fakto společný všem měkkýšům může dosáhnout délky až 1 metru. Svým tvarem tak připomíná mužský penis. Z toho důvodu se zřejmě stala vyhledávanou lahůdkou čínské kuchyně. V současnosti rozlišujeme asi 10 recentních druhů a 12 druhů vyhynulých, viz níže. Některé druhy mlžů rodu Panopea se dožívají až 160 let.
Na fotografiích výše je škeble na pravé straně jako by odštípnutá. Ve skutečnosti je fosílie zcela kompletní a jedná se o přirozené odchlýpnutí schránky umožňující průchod výše zmíněné sifonální trubice. Jelikož se jedná o otisk vnitřního jádra škeble, je téměř nemožné její určení do druhu. Zcela jistě by pomohly studie mapující nálezy těchto měkkýšů ze stejného souvrství či ze stejné lokality. Tyto informace nám ale scházejí.
Vyhynulí mlži rodu Panopea Ménard, 1807:
Panopea abrupta (Conrad, 1849) †
Panopea depressa Martin 1859 †
Panopea dockensis Olsson a Petit 1964 †
Panopea elongata Conrad 1835 †
Panopea gastaldii Michelotti 1861 †
Panopea intermedia Sowerby 1814 †
Panopea mackrothi Geinitz 1857 †
Panopea montignyana Martin 1859 †
Panopea orientalis Forbes 1846 †
Panopea remondii Gabb 1864 †
Panopea toulai Lundgren 1895 †
Panopea vaudini Deshayes 1857 †
Pecten benedictus Lamarck, 1819 - 87 mm (sag) a Turritella terebralis Lamarck, 1799 - 95 mm (sag), Bordeaux, Francie, Miocén (15 - 20 mil. let)
Třída: Bivalvia Linnaeus 1758 - mlži, Clade: Eubivalvia Carter 2011, podtřída: Autobranchia Groblen 1894, infratřída: Pteriomorphia Beurlen 1944, Clade: Ostreioni Ferussac 1822, Clade: Ostreata Ferussac 1822, nadřád: Ostreiformii Ferussac 1822, řád: Pectinida Gray 1854, podřád: Pectinidina Adams and Adams 1858, nadčeleď: Pectinoidea Rafinesque 1815, Clade: Pectinoidae Rafinesque 1815, čeleď: Pectinidae Wilkes 1810, rod: Pecten Müller, 1776 - hřebenatka, druh: Pecten benedictus Lamarck, 1819 †.
Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 - plži, podtřída: Caenogastropoda Cox, 1960 - jednopředsíňoví, nadčeleď: Cerithioidea Férussac, 1822, čeleď: Turritellidae Lovén, 1847 - věžulovití, podčeleď: Turritellinae Lovén, 1847, rod: Turritella Lamarck, 1799 - věžule, druh: Turritella terebralis Lamarck, 1799 †.
Pecten (Flabellipecten) besseri (Andrzejowski, 1830) - 72 x 82 mm, Devín, Slovensko, miocén - baden
Třída: Bivalvia Linnaeus 1758 - mlži, Clade: Eubivalvia Carter 2011, podtřída: Autobranchia Groblen 1894, infratřída: Pteriomorphia Beurlen 1944, Clade: Ostreioni Ferussac 1822, Clade: Ostreata Ferussac 1822, nadřád: Ostreiformii Ferussac 1822, řád: Pectinida Gray 1854, podřád: Pectinidina Adams and Adams 1858, nadčeleď: Pectinoidea Rafinesque 1815, Clade: Pectinoidae Rafinesque 1815, čeleď: Pectinidae Wilkes 1810, rod: Flabellipecten Sacco, 1897, druh: Pecten (Flabellipecten) besseri (Andrzejowski, 1830) †.
V bádenských vrstvách je nejpočetnější a nejrozšířenější druh Flabellipecten besseri(ANDRZEJOWSKI). Z bádenu známe ještě druhy Flabellipecten leythajanus (PARTSCH) a Flabellipecten solarium (LAMARCK). Bohaté fosilní nálezy těchto lasturnatců byly nalezeny na slovenských lokalitách v okolí Děvína, Dúbravky a Děvínské Nové Vsi. Tento druh se hojně vyskytuje zvláště v jemných písčitých sedimentech, ve vrstvách pískovců a písčitých vápenců, což je případ i této zde publikované škeble. Známé jsou i zřídkavé nálezy z litotamniových vápenců, či ílovitých organodetritických facií. Lastury dospělých exemplářů dorůstali v průměru do výšky od 6 do 9 cm. Na fotografiích je tedy zcela dospělý jedinec. Pravá lastura je konvexního tvaru, levá je více zploštělá. Tenkostěnné okrouhlé schránky s nápadnými oušky jsou zdobené výraznými radiálními žebry. Na vnější straně lastur se na povrchu nachází 18 až 21 loučovitě se rozbíhajících žeber. Tyto žebra na pravé lastuře, směrem k dolnímu okraji schránky dostávají výrazný široký tvar, přičemž mezery mezi nimi jsou užší, než žebra samotné. Na levé lastuře jsou žebírka poměrně štíhlé a tenké, přičemž mezižeberní brázdy jsou široké a prostranné. Stratigraficky byl druh Flabellipecten besseri (ANDRZEJOWSKI) v Centrální Paratetydě rozšířen jenom v období bádenu. Je nasnadě jej pro to zařadit mezi stratigraficky významné druhy lasturnatců, které jsou pro uvedené období charakteristické. Mimo Devínské Kobyly a jejího okolí jsou nálezy tohoto druhu známé ij z lokalit z Borského Mikuláše, Rohožníku, Stupavy (Vídeňská pánev), Modry - Kráľovej a Dubovej (Dunajská pánev), z jižní Moravy např. Mušlov u Mikulova.
Schizaster aff. erynotus (AGASSIZ) - průměr ježovky 70 mm, Ófalu, župa (region) Baranya - Maďarsko, miocén - baden
Třída: Echinoidea Leske, 1778 - ježovky, nadřád: Atelostomata von Zittel, 1879, řád: Spatangoida Agassiz 1840, čeleď: Schizasteridae Lambert 1905, rod: Schizaster Agassiz 1836, druh: Schizaster erynotus (AGASSIZ).
Tzv. "nepravidelná" ježovka (posunutím ústního otvor dopředu a řitního dozadu ztratila pravidlenou symetrii) s oválnou schrákou, která má na svrchní straně hlubokou přední rýhu. Na svrchní straně schránky lze vidět tzv. petaloidy (pro nepravidelné ježovky typické struktury, které vypadají jako okvětní lístky orchideje vybíhající z vrcholu schránky) a dva pohlavní otvory (gonopory). Přední petaloidy jsou mnohem delší než zadní. Jsou známy i žijící recentní druhy tohoto rodu. Soudobé druhy žijí na dně v bahně, kde se zahrabávají až 20 cm pod povrch, což je nejhlouběji, ze všech známých "nepravidelných" ježovek. Dá se předpokládat, že fosilní druhy žily podobným způsobem. Tyto ježovky mají středně dlouhé až kratší křehké a tenké ostny, kterými jsou hustě otrněny. Ostatně pozůstatky po hustotě ostnů na fosílii jsou patrny na fotografiích níže.
Tarbellastraea reussiana (Edwards et Haime, 1850) - region Pleven, Božurica, Bulharsko
Podtřída: Zoantharia de Blainville 1830, řád: Scleractinia Bourne 1900, podřád: Faviina Vaughan and Wells 1943, nadčeleď: Faviicae Gregory 1900, čeleď: Faviidae Gregory 1900, rod: Tarbellastraea Alloiteau 1952 †, druh: Tarbellastraea reussiana (Milne-Edwards and Haime 1850) †.
Neurčený koralit - 90 mm (sag), region Pleven, Božurica, Bulharsko
